VŠECHNO ZLÉ PRO NĚCO DOBRÉ ANEB PRVNÍ VÝROČÍ

22. března 2017 v 19:58 | Alice |  Zápisník jedné...
Zdravím všechny čtenáře.
Včera jsme měli s Kubou první výročí!!!!!!!!
Já vím, že je to v podstatě kravina a v celku žádný zázrak, ALE já jsem z toho nadšená. Ne kvůli dárkům večeři, ale kvůli tomu faktu..
Na gymnázu jsem byla přesvědčená, že klukám jde jen o to jedno a najít si ideálního partnera je v podstatě nemožné.
No a koukněte se na mě! Moje druhá volba je ta, o které se nestydím říct, že jí miluji, že s ní chci strávit celý život a že už jsme spolu rok! Jasně, vše může být jinak, ale teď to cítím takhle, tak proč to měnit.
Jak dopadla oslava? Nad očekávání :)

Už jsem zmiňovala, že jsem člověk, co musí jet pořád ve stejných kolejích a člověk, který je na 75% spokojený, když má vše hotové. Od tohohle sterotypu mě zachárnila paradoxně nemoc.
Pokud bych totiž nebyla nemocná na tolik, že jsem ráno měla problém se zvednout, tak by výročí asi vypadalo takhle: byla bych do 15:00 ve škole, lehký oběd, úklid, domácí úkoly, rychle se sebou něco udělat, večeře.
Jenže.. Kuba byl darovat krev a tak měl den volna. A já se rozhodla si ho také dát, protože tenhle semestr jsem byla zatím ve škole vždy a jedna holka mi dluží laskavost, protože jsem jí 2 týdny posílala zápisky.
Takže naše výročí vypadalo takhle: jelikož ráno mi bylo dost zle, tak se Kuba o mě neuvěřitelně staral. Kapal mi kapičky, dělal mi čajíčky, udělal i oběd (!), potom mě nechal i vyspat.. Odpoledne mi bylo lépe, tak jsme spolu leželi v posteli, koukali na film, maraton Teorie velkého třesku.
A potom jsme šli na včeři - překvapení. Objednal degustační menu a bylo to úžasné a vynikající. Akorát jsem v půlce byla úplně plná. Celý ten den jsme si povídali o ničem a o všem.
A víte co? Zní to (až na tu luxus večeři) obyčejně, ale víte co? Já jsem si ten den neuvěřitelně užila. Odpočinula si, nemyslela na žádný stres. Jen si užívala chvil s mým milým a předstovala si, jak jdeme na 10ti leté výročí do stejné restaurace a chůvě necháváme své dítě.
Že jsem naivní? Je mi to fuk. Jasně, s těmihle pocity a představy spálení bude bolet mnohem více. Předtím jsem s city přesně kvůli tomu tišila, říkala jsem Kubovi, proč myslíš tak dopředu, co kdyby..?
A on mi řekl, že tak myslí, protože to tak chce a přeje si. Tohle jsem se naučila od něj.
Vaše,
pořád ještě přepcaná a asi měsíc držící půst,
Alice
 


Komentáře

1 Lucie | Web | 25. března 2017 v 8:04 | Reagovat

Gratuluji! A ať vám to, co nejdéle vydrží.

2 Alice | 25. března 2017 v 8:16 | Reagovat

Děkuji :)

3 Siginitou | Web | 25. března 2017 v 9:59 | Reagovat

Taik to je pěkné :)
Přeji vám ať se vám daří :)

4 Lukáš | Web | 26. března 2017 v 22:30 | Reagovat

Tenhle blog je prostě moje dávka pozitivní energie! Vždycky moc rád něco takového čtu. Jeden rok spolu a nepočitatelně před vámi, gratuluji! :)

5 Alice | Web | 26. března 2017 v 22:44 | Reagovat

[3]: Děkujeme :)

[4]: Vážně? Poslední dobou mi svět kolem mě tak pozitivní nepřijde, ale je pravda, že výjimkou je právě Kuba, tak možná to tak proto zní :). Děkujeme :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama