KLADY A ZÁPORY SPOLEČNÉHO SOUŽITÍ

6. března 2017 v 18:59 | Alice |  Rady nezkušené
Zdravím všechny čtenáře.
Ráda bych se s vámi dnes podělila o poznatky z tří týdenního soužití s Kubou.
Je to pro mne úplně nová věc a musím říct, že mě v mnohém překvapila a určitě změnila život.
Věci, kterých jsem se bála nejvíce, se zatím (naštěstí) vůbec neprojevily, věci, ze kterých takové obavy nebyly, mi visí v žaludku skoro každý den. Tedy spíše v žaludku Kuby, ale o tom později.
Takže, možná vás tento posun ve vztahu ještě čeká a vy v tom uvidíte možnou variantu scénáře. Nebo už jste v tom a najdete se. A nebo vůbec..
Nebo se mi budete smát, že dobře mi tak, mohla jsem si užívat sama. Na zdraví Vám!


Největší krize mé samoty začala asi po létě. Společného půl roku soužití, výlety, trápení, prosmáté noci.. Najednou jsem zjišťovala, že samota, kterou jsem si tak po odchodu od rodičů užívala mi vadí. Hlavně, když nemám moc úkolů do školy. Najednou se z toho milého klidu od okolního světa staly nepříjemné tiché pomlky, ve kterých jsem propadala zoufalství osamocené duše. Dobře, tohle zní moc tvrdě, ale věřte mi, že prostě byly i chvíle, kdy jsem se balila, že přespím u něj (což není tak jednoduché, bydlí tak 30 minut vlakem odtud.. Teda bydlel, muhahahaha)..
No a tak jsem mu to, jak je mi podobné, řekla. U Kuby jsem totiž, poučená od minulých chyb, najela na mode upřímnosti nade vše. Cokoliv mám pocit, že jsem udělala špatně nebo mi vadí na něm, povím mu to. A věřte, že je to to nejlepší, co jde.
Nejdřív se mu moc nechtělo, ale pak shodou i velice smutných náhod teď hraje vedle mě lolko (pardon, ale co na tom sakra je??) a v troubě jsou výtečné lasagne, které připravil (většinou vařím já, abyste si zase nemysleli, že je anděl).
Bála jsem se, že se náš vztah zhorší. Že budeme na sebe alergičtí, že si nebudeme tak vzácní. To zatím, naštěstí, nenastalo. Jasně, samozřejmě že ještě může, ale myslím, že kdybychom nebyli pár připravený na společné bydlení, už to víme.
Celkem rychle jsme najeli na systém, že si část dne děláme každý, co chceme a zpravidla na večer děláme něco společně. Ale záleží na náladě.
Bála jsem se, že mu špatně vyperu prádlo nebo nestihnu vyžehlit. Zatím ok..
Ale...
Za prvé.. Sakra, proč tu udržuje tak systematicky takový bordel? Jako můj a jeho stůl, to jsou dvě odlišné dimenze. Řekl mi na to, že zatímco já si mého stolu nevážím (mám tam jen kalendář, lampy a hrníčky s psacími potřebami), on ho má rád a proto chce využít každičké jeho místo.. Ehm.. Prostě chlapi..
Ale tohle je věc, se kterou se evidetně budu muset srovnat, protože letecký den by asi nezabral..
Co je ale horší, je vaření.
Rok jsem si vařila tak, že mi to (většinou) chutnalo. Rychlá, lehčí (jako ne omáčky, ale i obtížností) jídla, na dva dny dopředu, protože v rámci studijního života nestíhám. Během těch 3 týdnů mi pochválil palačinky!! Jen palačinky!! Palačinky!! Ne, že by byl škaredý nebo tak, jen mi vždycky strašně opatrně řekne, že to sice bylo dobré, ale tohle tomu chybělo, tohle mi nechutnalo, tuhle část musel vylepšit, tuhle vyhodil..
Nevím, možná je to nervozitou, že vařím pro jiného. Možná (určitě) v tom má prsty má nezkušenost. Nebo jsem předtím byla moc nafoukaná a moje jídla se nedají..
Jsem moc ráda, že mi to říká, ale musím přiznat, moc mě to mrzí. Snažím se, co to jde a ono to pořád nejde. Po jeho výkonu s lasagnemi jsem propadala zoufalství, ale teď jsem nabrala druhou múzu. Začnou vařit s kuchařkami, neobyčejné těstoviny či rizoto. Dám tomu více čas. Více síly. Budu se ho ptát na každou inkredienci, protože jinak mi odpoví, že sní všechno. Budu vzornou hospodyňkou.
A jestli to nevýjde řekněme další 3 týdny, přísahám při tomto blogu, že kariéru kuchařk vzdám. Nebudu se s tím tajit a pojedeme na primitivních jídlech.
Zakončeme to ale hezky- když bydlíte sami, nikdy se Vám nestane, aby Vám přiletěla svačinka k učení, na stůl kytička vytrhnutá z trávníků před domem, abyste přišli domů a někdo se Vás zeptal, jak bylo ve škole. Takže já jsem za to rozhodnutí ráda. Jen aby mě osvítil duch kuchařský.
Vaše,
nutící se sníst ty lasagne, které jsou dobré, ale jí už z principu vnitřně nechutnají (pššš),
Alice
 


Komentáře

1 Siginitou | Web | 6. března 2017 v 21:57 | Reagovat

No to vaření.. já bych na tom byla hrozně, vařit umím jen základní věci :D

2 Lukáš | Web | 6. března 2017 v 22:27 | Reagovat

První bydlení s protějškem jistě musí být náročné. Táhne mi na 17 a ani si nedokážu představit, jak někdy budu žít sám. Nakonec se ale zdá jednodušší žít sám než s protějškem - a přitom se těším, až jednou budu bydlet s přítelkyní (if I had one), moci se vedle ní probouzet a podobně. Na cestě je hodně překážek, ale vše se jistě dá zvládnout. A jsem si jistý, že to zvládneš i Ty!
Ohledně jídel se to ovšem docela pochopitelné. Buď byl zvyklý na to od maminky nebo to, co si sám udělal. Na jídle od mamky vyrůstal, a jídlo, co si udělal sám, musel sníst, jinou možnost neměl. Teď je opět v roli "návštěvníka restaurace", a tak určitě bude ještě přechod náročný. Ale jsem si jistý, že si časem zvykne a s Tvým přístupem si Tvá jídla zamiluje! Hodně trpělivosti s vařením. :)

3 Alice | Web | 7. března 2017 v 9:15 | Reagovat

[1]: Důležité je, že to chutná :D

4 Alice | Web | 7. března 2017 v 9:17 | Reagovat

[2]: Děkuji moc, ty umíš vždy potěšit :). Hele já jsem si také neuměla představit bydlet sama, do toho prostě spadneš a plav :).
A s jídlem jsi to vystihnul přesně,, je zvyklý na omáčky od maminky, které já neumím a ani umět nechci, protože je nemám ráda.
Mno děkuji, uvidím, chce to hlavně trpělivost :)

5 Marie | Web | 8. března 2017 v 15:21 | Reagovat

To musí byt místy docela vtipné, jak na to tak koukám :D

6 Alice | 8. března 2017 v 15:46 | Reagovat

[5]: jako nenudíme se :-D

7 Sugr | E-mail | Web | 8. března 2017 v 18:27 | Reagovat

Vtah dvou je o kompromisu, toleranci, přizpůsobení... ;-) Ve vztahu nemůže být sobectví...je toho hodně, proto možná dnes volí slečny raději cestu Singl. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama