JAK (NE)PŘEŽÍT VYSOKOU ŠKOLU ANEB NASTAVTE SI TO TAK, ABYSTE O ZKOUŠKOVÉM NEPROPADALI PANICE

18. února 2017 v 16:04 | Alice |  Rady nezkušené
Zdravím všechny čtenáře.
Nejsem žádná expertka, říkám to hned na začátku a budu to opakovat asi hodně často. Ale jak jsem psala v úvodu- je mi 20 let, bydlím rok sama bez rodičů, 2 týdny s přítelem a jsem ve druhém ročníku na vysoké škole.
Mám pocit, že i když (naštěstí) vše (asi, snad) zvládám relativně v pohodě, tyto změny jsou takové, které můžou leckoho právem zaskočit a tak jsem se rozhodla se podělit o mé postupy, tipy a rady, jak to zvládat.
Už podruhé opakuji- nejsem expert a nemám vše pod kontrolou na stoprocent, ale třeba to někomu pomůže, byť jen ve vědomí, že v tom není sám :-).
Ráda bych tento článek věnovala jak těm, který se na vysokou školu chystají, tak těm, co tam už studují. Tak se navzájem na sebe nezlobte a přeskakujte již nepotřebné :-).

Musím říct, že z výčtu mých samostatných kroků posledních let jsem asi nejvíce pyšná na zvládnutí vysoké školy. Nebo jejího systému. Na gymnáziu jsem totiž slyšela mockrát, že vysoká škola je úplně jiný styl, že se budu učit sama. A je to sakra fakt. Kdo nezkusí, neuvěří.
Práci nemusíte dodělat, protože jinak vás učitel sjede před třídou, opakovaně vám dám pětku a v nejhorším se to projeví na vysvědčení. Ani učit průběžně se nemusíte, pokud to přímo nevyžaduje učitel. Hodně prváku tak lehce spadne do stylu don't care do zkouškového. A pak šílí.
Ještě jednou (a snad naposled) opakuji, že nejsem expert ani extra šprt, jen jsem si najela do systému, který mi dovolí se z toho nezbláznit.

1) Forma zápisků
Tohle moc nepatří do tématu "jak z toho nezešílet", ale já osobně jsem v tom dost tápala a nevěděla jsem, jaká metoda je nejlepší.
Teď mám systém, že si většinu seminářů (= hodin, kde by měl být student aktivní) píšu na papíry, které mají po straně dírky (papírenskou terminologii bohužel moc neovládám), které si pak doma zakládám. Přednášky (= kde většinou mluví monologem profesor) si píšu na PC.
Za a) protože nejsem žádný umělec v krasopisu a za b) protože si myslím, že ke státnicím (které jsou daleko) se bude více hodit to mít v pc formě pro snažší úpravu.

2) Zápočtové práce, referáty, seminárky
Každá škola má tohle jinak. Já mluvím za sebe, studentku Pedagogické fakult\, kde při dvou oborech (pro mě český a francouzských jazyk a literatura) a jednom společném pro všechny učitele (praxe, didaktika, psychologie) máme kvantu předmětů. A na každý jiné úkoly, seminárky,, práce.
Já mám systém takový, že si po začátku semestru rozepíšu na každý víkend jeden referát- semestrální práci - analýzu, cokoliv. I když to mám prezentovat mnohem později. Je to neuvěřitelný pocit být v půlce semestru a vědět, že už se musíte "jen" učit.

3) Příprava na zkoušky
Tady opakuji dvojnásob, záleží na typu školy. I přes veřejné mínění peďák podle mě není nic super lehkého (přemýšlím o článku na toto kontrovérzní téma), ale není to typ školy, kde se musíte šrotit měsíce dopředu. Přesto se člověk snadno v počtu různorodých zkoušek může ztratit.
Moje strategie je ta, že po tom, co mám udělané všechny referáty, přijde na řadu zpracování otázek. To je totiž to, co vás ve zkouškovém neuvěřitelně brzdí.
Průběžně si zpracovávejte otázky a ve zkouškovém už se je "jen" naučte. Tenhle způsob vám ty informace také nenápadně poprvé vryje do hlavy.
Pokud je tu nějaký praktický předmět, který vám nejde, nebojte na to juknout dříve. Jasně, je tu argument, že se to zapomene. Ale je prokázané, že se to někde uloží a při příštím učení to půjde snadněji.
Věřte mi, ověřeno francouzskou fonetikou :).

4) Samotné zkouškové
Jak jsem říkala, jsem sice pyšná na to, jak VŠ zvládám relativně bez stresu, ale samozřejmě, zkouškové je trochu jiný případ.
Co mi ale pomáhá je rozepsat si plán. To já teda dělám i u jiných věcí, ale tady to funguje stoprocetně. Největší ohnisko stresu ze zkouškového je totiž to, že nestíháte.
Rozepište si den po dni počet otázek, které se z jednotlivého předmětu naučíte. Začněte klidně větším počtem a pak ubírejte, až budou opadávat síly.
Dodá vám to pocit, že se to stíháte naučit a zároveň vás to donutí (alespoň by mělo) se držet plánu, protože uvidíte, že když se dneska nenaučíte ještě tuhle otázku, budete ve skluzu.
A, co mi pomáhá hodně, opakujte si. Těžší předměty se učím klidně na tři fáze.
Mám zásadu, že den před zkoušku se už neučím nic nového, ale zopakuji si všechno znovu. Abych se dostala do (relativního) klidu, že tam alespoň trochu něco je.
Buďte na sebe přísní, ale samozřejmě, nenuťte se. Myslím, že pokud není krize nejvyšší, tak je blbost se o půlnoci nutit kafem a sirkami, to nevede k velkém výsledku.
Mě pomáhá osvědčený vzduch, pití a pohyb.

Doufám, že jsem někomu alespoň trochu pomohla a že jsem se vyjádřila srozumitelně. Jak říkám, je to můj osobní přístup, každý to může mít jinak. A také to záleží na typu školy.
Pokud se podělíte o své rady, budu ráda.
Vaše,
vyčítají si, že by si mohla zopakovat lexikologii,
Alice
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama