Únor 2017

PSYCHOTERAPIE NENÍ JEN FREUD, KAPESNÍKY A ŠILENEC POČÍTAJÍCÍ VÁM KAŽDOU MINUTU

28. února 2017 v 14:41 | Alice |  "Filosofické myšlenky"
Zdravím všechny čtenáře.
Dneska si dovolím vám trochu otevřít své nitro. Ale opravdu jen trochu, nechci Vám tady vylívat srdce s mými problémy, spíše třeba inspirovat nebo se podělit se zkušenostmi.

TO, CO VÁM NA NĚM VADÍ JE TO, CO VÁM CHYBÍ

25. února 2017 v 12:28 | Alice |  Zápisník jedné...
Zdravím všechny čtenáře.
Dneska jsem se s Vámi chtěla podělit o filosofii, kterou jsem se naučila, kupodivu, na přednášce světové literatury. Absolutně nevím, jak jsme se k tématu dostaly, ale pamatuji si tu hodinu velmi dobře. Postarší profesorka dokázala přejít od Oidipa k radám, jak si udržet vztah. Říkala, že většina věcí, co nám na druhém vadí jsou ty, co nám u sebe chybí. Samozřejmě to musíme brát s rezervou na drobné vlastnosti a děje, pokud nám vadí, že nás mlátí či že nepracuje, problém v nás zas tak tolik něvězí.

V LESE VISÍ ANDĚL

23. února 2017 v 17:40 | Alice |  Recenze knížek
Zdravím všechny čtenáře.
Jak jsem se již v úvodu zmínila, neostišně bych ráda v tomto blogu kopírovala svůj blog předchozí. Tam jsem kromě emočních výlevů psávala také recenze knížek, protože jsem knihomol a prostě mě to bavilo.
Rozhodla jsem se, že v tom zkusím pokračovat, třeba to mě i vás chytí :).
Na začátek jsem se rozhodla vybrat knihu, kterou jsem zvládla ještě před Vánoci, protože, co si budeme říkat, jindy moc čas není. Miluji severské detektivky, ale musím přiznat, že se s pochybnostmi pouštím do autorů mimo mou oblíbenou triádu (Nesbo, Kepler, Larrsson). Teď bych měla spíše říkat kvartet, protože se tam tento nováček přidal téměř okamžitě. Poutavý příběh, který mi nedovolil přestat číst!


TY STUDUJEŠ PEĎÁK?? A TO BUDEŠ JAKO UČIT?? AHA, NO..

20. února 2017 v 19:23 | Alice |  My opinion !?
Zdravím všechny čtenáře.
Při sepisování rad, jak přežít vysokou školu mě napadlo sepsat něco o Pedagogické fakultě a všeobecně učitelství.
Takovým menším vztekem na společnost totiž trpím do doby, kdy jsem nastoupila a kdy jsem do tohoto světa pronikla.
Paradoxně si přitom úplně živě pamatuji gympl, kde jsem byla jednou z těch, které peďák odsuzovali na společenské dno. U nás na gymplu nikdo učit nechtěl a vnímali jsme to jako primitivní školu, kterou proleze každý a kterou si dávají všichni v případě nouze nejvyšší.
Není to medicína, ani práva, to si uvědomuji. Ale rozhodně to není flákárna.
A dělat učitele je také pěkná řehole. Zvláště v době, kdy hlavní slovo má rodič. Pak žák. Pak nic. Pak až možná učitel.
Zapněte si pásy, Alice je v ráži (to se skoro rýmuje!!) !!!

UCHO JE NEJMÉNĚ POTŘEBNÝ ŽENSKÝ ORGÁN

19. února 2017 v 15:30 | Alice |  Téma týdne
Zdravím všechny čtenáře.
Chci napsat článek, který nebude ani o srdci, ani o mozku - orgánech, které jak biologicky, tak i psychicky, jsou těmi nejdůležitějšími. Rozhodla jsem se zvolit sluch, tedy konkrétně ucho.
No ale.. Do nadpisu jsem chtěla dát nějaký trefný citát a na co nenarazím? Na obrázek, ve které je ve prostřed napsaná tahle smysluplná věta a v pozadí nějaká fotka přírody, jako je to u citátů, co dávají smysl. Cooo? Nejméně potřebný orgán? Nechi být feministka, ale to žena nepsala.

JAK (NE)PŘEŽÍT VYSOKOU ŠKOLU ANEB NASTAVTE SI TO TAK, ABYSTE O ZKOUŠKOVÉM NEPROPADALI PANICE

18. února 2017 v 16:04 | Alice |  Rady nezkušené
Zdravím všechny čtenáře.
Nejsem žádná expertka, říkám to hned na začátku a budu to opakovat asi hodně často. Ale jak jsem psala v úvodu- je mi 20 let, bydlím rok sama bez rodičů, 2 týdny s přítelem a jsem ve druhém ročníku na vysoké škole.
Mám pocit, že i když (naštěstí) vše (asi, snad) zvládám relativně v pohodě, tyto změny jsou takové, které můžou leckoho právem zaskočit a tak jsem se rozhodla se podělit o mé postupy, tipy a rady, jak to zvládat.
Už podruhé opakuji- nejsem expert a nemám vše pod kontrolou na stoprocent, ale třeba to někomu pomůže, byť jen ve vědomí, že v tom není sám :-).
Ráda bych tento článek věnovala jak těm, který se na vysokou školu chystají, tak těm, co tam už studují. Tak se navzájem na sebe nezlobte a přeskakujte již nepotřebné :-).

AŽ PO UŠI ANEB ONO JIM NEJDE JEN O TO??!

17. února 2017 v 20:09 | Alice |  Zápisník jedné...
Zdravím všechny čtenáře.
Tak to asi nezůstane u úvodu :).
Mno, neříkej hop..
Chtěla bych Vám povědět více o mém vztahu s Kubou. Je to už skoro rok a nedá se všechno vystihnout a postihnout. Zvykla jsem si ale podávat informace a problematiku jen aktuální, takže si říkám, že by byl fajn nějaký úvod základ.
První otázka všech, který nás potkají poprvé jako pár: "Jak jste se seznámili???"

NOVÝ ZAČÁTEK KONCE

15. února 2017 v 21:30 | Alice |  Schizofrenní mono(dia)logy
Zdravím všechny čtenáře.
Tak a je to tu znova. Znovu nalezená chuť něco tvořit je tu. Znovu se prodírat nastavením vzhledu, nastavovat a upravovat do posledních pixelu..
F5, ne, o barvu světlejší. A co tahle?
A při tom to začalo úplnou náhodou. Bavili jsme se s přítelem o blogu a já se zmínila, že jsem nedávno také jeden měla.
O mém ex.
...
Když jsem si ho zpětně četla, naplnila mne ale vlna sentimentality. Bylo to tak fajn se "vypsat". Číst komentáře od lidí stejného smyšlení, sdílet názory..
Takže je tu večer, kdy jsem sama doma, špatná nálada se tu drží jak klíště, tak proč nezačít tvořit?
V rámci piety a tak jako symbol toho, že pokračuji ve starém blogu v novém kabátu jsem zanechala spousty původního. Od názvu blogu, který jsem malilinkato pozměnila, přes názvy rubrik až po podpis. A vlastně i název tohoto článku!
(Pro zvědavce, minulý výtvor: http://labyrintmyslenek.blog.cz/).
A kdo jsem? 20ti letá studentka Peďáku, bydlící asi dva týdny se svým přítelem Kubou a jezevčící ťapkou v malinkatém bytečku daleko od rodičů.
Až na vysokého jsem si našla prvního kluka, "pana M.", se kterým jsem přišla skoro o vše, o co ve vztahu přijít lze, hlavně o iluze.
Ale v březnu to bude rok, co jsem s Kubou a jsem nadmíru spokojená.
Jinak jsem introvert, vášnivý čtenář a fotograf.
Jsem extrémně (ale extrémně!) citlivá, náladová a na blogu mám tendence být upřímná.
Takže nový začátek?
Uvidíme..
Držte palce!
Vaše,
zase motivovaná a udivená, jak se co dělá,
Alice